Home
PSYCHIATRICKÁ KLINIKA FN BRNO A LF MU

PRO VEŘEJNOST

Informace o duševních nemocech

Informace o právech pacientů,

Deklarace práv duševně postižených lidí

 

 


 

 

Informace o duševních nemocech 

Pod tento termín spadají různé druhy abnormního chování, či psychických příznaků zjištěných odborným vyšetřením. Stojí za zmínku, že právě duševní nemoci se u nás v posledních letech prosazují stále častěji coby příčina invalidity a to jak částečné, tak plné. Na psychiatrie po celé republice se tak dnes běžně dostavují lidé trpící například nějakým druhem poruchy (myšlení, nálady), nebo ti, které pro změnu trápí opakované deprese, eventuálně fóbie (pocity strachu/úzkosti). Vlastní léčba pak zahrnuje pestrou paletu možných přístupů k pacientovi - někdy pomůže prostá relaxace a uvědomění si životních priorit, jindy je třeba přistoupit k nasazení léků. Jejich dávky by ale měly být pokud možno minimální, jelikož přehnaná medikace vesměs vyvolává značné (a nepříjemné) vedlejší efekty. Velkým problémem rovněž může být společenská i pracovní integrace takto nemocných lidí. Svojí roli v tomto směru sehrává nejen stigma kombinované s předsudky ze strany veřejnosti, ale nepochybně i sebestigmatizace - tedy minimální sebevědomí pacienta, který sám vlastně nevěří, že by se kdy dokázal začlenit do běžného života. Třeba však v této souvislosti ještě podotknout, že mezi duševní poruchy se přímo nezahrnují tzv sociální deviace. 
 

Více informací o jednotlivých duševních nemocech zde:

Hyperkinetická porucha (ADHD): ADHD.doc
Bipolární afektivní porucha (BAP): BAP.doc
Deprese: Deprese.doc
Schizofrenie: Schizofrenie.doc
 
 
Tato stránka zůstává otevřená, postupně připojíme informaci o dalších častých psychických poruchách, které mohou vést k psychiatrické hospitalizaci.

 

Informace o právech pacientů

Jsou vymezena Etickým kodexem, který navrhla a po připomínkovém řízení schválila  v roce 1992 Centrální etická komise MZ ČR. Dodržování principů obsažených v tomto kodexu vytváří základní předpoklad pro hluboce lidský přístup k osobám postiženým duševní poruchou v moderní společnosti. Text kodexu Práva pacientů je vyvěšen na všech odděleních Psychiatrické kliniky a jeho jednotlivé body jsou pro zdravotnické pracovníky závazné.
 

1. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky.


2. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů.


3. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí.Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní.


4. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí.


5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření s léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na vyšetření přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral.


6. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby, jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování.


7. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam přvezen po té, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit.


8. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče.


9. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandartnímu postupu či experimentu. Písemnný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu.Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí.


10. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony.


11. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen.


Informace o Deklaraci práv duševně postižených lidí

(Tuto stále platnou rezoluci schválilo Valné shromáždění OSN dne 20. 12. 1971)

 

1. Duševně postižený občan má, pokud je to jen možné, stejná práva jako ostatní občané.


2. Duševně postižený občan má nárok na přiměřené lékařské ošetření a terapii odpovídající jeho potřebám, jakož i nárok na takové vzdělání, trénink, rehabilitaci a podporu, které co nejvíce mohou rozvinout jeho možný potenciál a schopnosti.


3. Duševně postižený občan má právo na hospodářské zajištění a přiměřený životní standard. Má také právo na produktivní práci nebo odpovídající zaměstnání, které odpovídá, pokud možno, jeho schopnostem.


4. Tam, kde je to možné, měl by duševně postižený žít se svojí vlastní nebo opatrovnickou rodinou a s ní společně sdílet život. Rodina, ve které žije, by měla ke společnému životu obdržet podporu. Pokud je nutný pobyt v zařízení, pak by se způsob života v tomto zařízení a podmínky v něm měli přiblížit normálnímu životu, jak je to jen možné.


5. Duševně postižený občan má právo na kvalifikovaného opatrovníka, pokud je to k jeho blahu a zájmům žádoucí.


6. Duševně postižený občan má právo na ochranu před zneužíváním, pohrdáním a ponižujícím jednáním. Pokud je obžalován za přečin, pak má právo na řádné soudní vyšetřování a posouzení jeho míry odpovědnosti se zřetelem na jeho postižení .


7. Pokud duševně postižený občan není v důsledku svého postižení schopen v plném rozsahu využít všechna svá práva, nebo pokud by bylo nutné některá nebo všechna práva omezit či odejmout, musí se při průběhu omezení nebo odejmutí práv prokázat příslušná právní jistota proti jakékoliv formě zneužití. Tento proces musí vycházet z odborného posouzení sociálních schopností duševně postižené osoby a musí podléhat pravidelné kontrole, jakož i právu se odvolat k vyšší instanci.

 


 

 

 

© Psychiatrická klinika, Lékařská fakulta MU a Fakultní nemocnice Brno